Nejvíce sledovanou událostí poslední doby bylo jednání lídrů eurozóny. Ti nalezli shodu, jak pomoci zadluženému Řecku a také navýšili záchranný fond. Fond by měl pomoci dalším zadluženým zemím, které se mohou v brzké době dostat do problémů (Itálie, Portugalsko a Španělsko).

Trhy však zaskočil krok řeckého premiéra Papandrea, který se rozhodl, že vypíše referendum o tom, jestli bude přijata pomoc od EU a MMF. Řecký premiér svým krokem zaskočil celý svět, vůbec nikdo ho nečekal. A proto vyvstává otázka, proč toto udělal? Vždyť Řecku byla nabídnuta štědrá finanční pomoc a odpuštění části dluhu a jasně bylo předními politiky eurozóny řečeno, že udělají vše proto, aby Řecko neskončilo v bankrotu.  

Variant odpovědí je několik:

  • Premiér Papandreu ztrácí půdu pod nohama a za každou cenu se snaží udržet u moci.
  • Druhý možný scénář je takový, že premiér se snaží dostat pod kontrolu odbory. Ty jsou v zemi velmi silné a je třeba, aby si uvědomily vážnost situace - přestaly bránit klíčovým reformám, které povedou k vyrovnanému státnímu rozpočtu.
  • Poslední variantou je léčba šokem: premiér přenese odpovědnost na lidi, od kterých čeká, že zamítnou pomoc – Řecko samo vystoupí z eurozóny, opustí Euro a vrátí se k Drachně. Tu následně silně zdevalvuje (čímž se stanou z většiny lidí žebráci a celá střední třída zanikne), následně bude veškerý stání majetek rozprodán (zprivatizován), aby se uspokojili z části věřitelé. Stát má rovněž šanci dohodnout se s věřiteli na odpisu části dluhu a výměně starých dluhopisů za nové. Je ale otázka, jestli by na tuto variantu stávající věřitelé přistoupili.

Zkušenost z Argentiny, Itálie, Španělsko

Velkou podobnost můžeme nalézt u krachu Argentiny, která v roce 2001 vyhlásila na sebe bankrot; ta však dlužila pouze 81,6 mld. USD a věřitelé nakonec zemi odpustili 70% dluhu.

Důsledky pro trhy by z krátkodobého hlediska byly daleko větší, neboť čelní politici se obávají dominového efektu. Prvním na řadě, kdo by mohl vyhlásit bankrot je Itálie, které opět výrazně rostou náklady na financování státního dluhu, jen v minulém týdnu se výnos u dluhopisů dostal nad 6,2%  a výrazně se přiblížil k hranici 6,5%, která je brána jako limitní pro vyhlášení bankrotu - pokud by tato meta padla, Itálie nebude schopná dostát svým závazkům. Pod prodejním tlakem se nacházejí i Španělské dluhopisy. To vytváří tlak na ECB, která tak musí na trhu intervenovat (vytvářet poptávku po dluhopisech a snažit se tlačit úrokovou míru dolů). Situace ještě akceleruje, když v Řecku se vymění vláda a v Itálii to rovněž hrozí.

Trhy Řecko neporazí

Z dlouhodobého hlediska můžeme říci, že trhy by měly unést případný krach Řecka, do hry by pravděpodobně vstoupily centrální banky USA, Číny, Japonska a další, které by nedovolily bankrot dalších zemí eurozóny, neboť dominový efekt by mohl výrazně ovlivnit světovou ekonomiku a vyvolat návrat globální hospodářské krize.

Z krátkodobého hlediska budeme rádi, když trhy poklesnou a vytvoří nám nové investiční příležitosti. Do konce roku 2011 predikujeme mírný růst, neboť data z USA naznačují stabilizaci trhu práce a mírně roste i spotřeba, která by měla táhnout ekonomiku vzhůru.

Náš druhý alternativní scénář vývoje počítá s krachem Řecka a nelze tedy očekávat růst, ale propad světových akciových indexů i komodit, avšak s postupem času by se situace uklidnila a trhy by se během několika měsíců opět vrátily k růstu – Řecko totiž není klíčovou ekonomikou, na které stojí světová ekonomika. I zde počítáme s nákupem vhodných akciových titulů, dle naší metodiky – tj. silné, nezadlužené společnosti, které po odeznění výprodejů budou těžit ze svého dobrého finančního zázemí.