Nová dohoda o migraci Evropské unie poskytuje státům jako je Německo možnost odesílat migranty do jiných členských zemí, jako je například Maďarsko, nebo v případě nesplnění této povinnosti čelit vysokým finančním sankcím. Tento mechanismus lze považovat za formu silného nátlaku a slouží jako zřejmý ukazatel skepticizmu liberálů vůči vlastnímu propagovanému konceptu otevřených hranic.

Země jako Německo, které se významně podílejí na současném stavu Evropy, co se nezvládnuté migrace týče, často veřejně projevují podporu myšlenkám masové imigrace a multikulturalismu. Tento postoj je však v kontrastu s praktickými kroky, které podnikají v rámci řešení migračních vln. Tyto kroky mohou být vnímány jako nekonzistentní s veřejně deklarovanými hodnotami otevřenosti a "přijímání rozmanitých kultur" (tyhle eufemismy zapáchají podvodem, jen je čtu). Tato situace odráží složitost migrační problematiky v Evropě, kde se ideály a praktická politika často nesetkávají. Jinými slovy: Německo vítá, ale neví, co si má s nefachčenkami počít.

Rétorika německých politiků se často dostává do rozporu s realitou, která je v současnosti ztělesněna narůstajícím počtem žadatelů o azyl. Tento faktor vede k výrazné změně ve veřejném mínění a politickém klimatu Německa, které se stává stále více skeptickým vůči imigraci. Tato situace přispěla k vzestupu politické strany Alternativa pro Německo (AfD), která zastává protiimigrační postoje. Aby ne, bylo pouze otázkou času, kdy to lidem dojde, že na ně "elity" a všechny ty neziskovky hrají šméčko.

Současná vláda Německa, stejně jako širší politický establishment, se nyní ocitá v dilematu, jak reagovat na tyto nově se formující názory. Jinými slovy: je jim jasné, že jim teče do bot, a pokud budou v těch nesmyslech dál pokračovat, neodvratně se blíží jejich konec. Protože by je ve volbách znovu zvolil jen blázen. Podobný trend vzrůstu pravicových, protiimigračních stran a hnutí lze sledovat i v dalších evropských zemích, jako jsou Francie a Nizozemsko. Tento fenomén odhaluje napětí mezi naivními ideály otevřených hranic a realitou migračních krizí, které zpochybňují zavedené politické paradigma a nutí vlády k tomu, aby začaly nahlas přehodnocovat své nepromyšlené postoje a migraci celkově.

Evropská unie nedávno dospěla k dohodě o azylovém a migračním paktu, který je nyní tím pádem podepsán a zpečetěn. Tento pakt je výsledkem snah zemí, jako jsou Francie a Německo, které historicky podporovaly politiku otevřených hranic. Tyto státy se nyní snaží vnutit koncepty rozmanitosti na ostatní evropské národy, které se postavily proti myšlenkám multikulturalismu a masové imigrace (protože mají zdravý rozum a především zkušenost s diktátem a vnucováním absurdit). Zdá se, že dříve často opakované prohlášení, že "v rozmanitosti je naše síla", bylo prostě založeno na lžích a emocích než na praktické realitě. Tento nový migrační pakt přitom pouze umocňuje skutečnost a ukazuje, jak se politické směřování v oblasti migrace může lišit od vysněných ideálů.

Nová pravidla Evropské unie zavádějí tzv. "mechanismus solidarity", což je eufemismus pro povinné kvóty migrantů. Liberální západní státy se snaží přehodit břemeno migrace na země jako Maďarsko, což jim umožňuje vyřešit dvě otázky najednou. Z jedné strany to může ohrozit etnickou a kulturní homogenitu zemí jako Maďarsko tím, že vytvoří oblasti s vysokou koncentrací migrantů, což by mohlo vést k vytvoření nových voličských skupin, možnostem rodinného sjednocení a potenciálně ohrozit konzervativní vlády tím, že je představí jako slabé. Z druhé strany se tyto západní země mohou zbavit důsledků své neúspěšné migrační politiky.

Maďarsko již vyjádřilo svůj nesouhlas a ostře se postavilo proti reformě společného evropského azylového systému (CEAS). Maďarský ministr zahraničních věcí Péter Szijjártó prohlásil, že jeho země nikomu nedovolí vstoupit proti její vůli a odmítá být za to trestána Bruselem nebo kýmkoli jiným.

Nová pravidla EU navíc stanoví, že až 30 000 migrantů může být přerozděleno z přetížených zemí, jako je Německo, do zemí, jako je Maďarsko, které tradičně odmítají přijímat žadatele o azyl. V rámci nového systému budou státy nuceny zaplatit 20 000 eur za každého migranta, kterého odmítnou přijmout.

Přestože je zde stále snaha naivně argumentovat tím, že migranti zachrání důchodové systémy a oživí ekonomiky, vzniká otázka, proč se EU snaží přesunout migranty do jiných zemí a penalizovat tyto státy vysokými pokutami za jejich odmítnutí. Proč se Německo zbavuje takového potenciálu a vlastně si samo snižuje možnost budoucích fantastických důchodů? Zas na druhou stranu, politikům nikdy nešlo, aby to, co hlásají, mělo logiku. Neměly by státy jako Německo usilovat o zachování svých rostoucích migračních populací?

Odpověď zní, že celý liberální řád je postaven na snůšce lží. Je to tak absurdní, až je to někdy těžké pochopit. 

K ratifikaci dohody je ještě zapotřebí schválení ze strany pléna Evropského parlamentu a členských států EU, přičemž tyto kroky bývají většinou pouhými formalitami. Pakt zahrnuje některé klíčové změny, jako je zpřísnění azylového řízení na vnějších hranicích EU. Tomu se musím smát, protože doteď se to vůbec nedařilo a Západní Evropa naopak lovila u afrických břehů ty, kteří se rozhodli přijít se přisát na cecík evropské podpory. Podle nových pravidel, osoby pocházející z tzv. "bezpečných zemí" mohou být umístěny v přísně kontrolovaných přijímacích centrech a potenciálně rychle deportovány. Existují však obavy, že migranti mohou obcházet tato pravidla například zahozením pasu a lhaním o své národnosti, tvrdíc, že pocházejí například ze Sýrie nebo z Gazy.

EU spolu s jejími promigračními politickými stranami a nevládními organizacemi pravděpodobně zajistí, že počet migrantů přicházejících do Evropy neklesne. Mnoho zastánců levice, kromě několika skutečně oddaných, nepodporuje pokrokové narativy o rozmanitosti a imigraci ve svém osobním životě. Často posílají své děti do soukromých škol nebo žijí v oblastech s homogenním školním systémem - na rozdíl od obyčejných Evropanů, jimž systematicky zhoršují život v jejich domovině. V migrantech vidí především levnou pracovní sílu a voličskou skupinu, která jim pomůže udržet se u moci.

Brusel a liberální představitelé EU již léta prosazují politiku rozmanitosti, zatímco současně uzavírají finančně nákladné dohody s muslimskými státy, jako je Turecko, aby zabránili migraci do Evropy. Jde o kontrolovanou demografickou transformaci, která musí probíhat postupně, aby se zabránilo nástupu stran jako AfD nebo Národní sjednocení k moci.

Nový pakt o azylu a migraci je vnímán jako příležitost pro vlády exportovat své problémy do jiných zemí, současně se zvyšuje legální imigrace ze zemí jako Indie a Čína. Vzniká otázka, zda si evropští občané budou nadále tolerovat tyto taktiky, nebo zda zvolí reálnou politickou změnu, než demografická transformace zcela změní charakter evropských společností.

Putin zvažuje ukončit válku na Ukrajině

V nedávném víkendovém vydání významného amerického deníku The New York Times se objevil poměrně překvapivý článek, ve kterém se uvádí, že ruský prezident Vladimir Putin je připraven zahájit rozhovory o ukončení téměř dvouleté "speciální vojenské operace" na území Ukrajiny. Toto prohlášení přichází v době, kdy mají ruské ozbrojené síly pevně pod kontrolou většinu území ve čtyřech oblastech, které Rusko nedávno získalo. 

Putin však do určité míry pečlivě udržuje otevřenou možnost provádět jednání. Je však nutné zdůraznit, že v rámci kremelského kontextu by taková jednání zahrnovala podmínku, že Krym a Donbas budou plně uznané jako součást území Ruské federace. Toto stanovisko bylo dříve považováno na straně Západu za nereálné, ale v nedávné době začali američtí a evropští představitelé tichým hlasem uznávat, že Moskva dosáhla v podstatě "vítězství". 

Citát Putina v New York Times zazněl následovně. Inspirací neúspěšnou ukrajinskou protiofenzívou a postupně zmenšující se podporou ze strany Západu, Vladimir Putin tvrdí, že strategické cíle Ruska v průběhu konfliktu zůstávají neměnné. Při svém vystoupení před generály se v úterý pochlubil, jak Rusko úspěšně obklíčilo Ukrajinu, a prohlásil, že ruské invazní síly nyní plní svůj úkol podle plánu.
"Neustoupíme vůči tomu, co nám patří," prohlásil s pevným odhodláním a dodal s lehkým pohrdáním: "Pokud má někdo zájem o jednání, může začít jednat." Avšak v rámci tajné diplomatické komunikace Putin v poslední době vysílal odlišný signál: vyjádřil svou ochotu se dohodnout a hledat diplomatické řešení.

Zpráva, která byla nedávno zveřejněna, se odvolává na zdroje z ruské diplomatické sféry. Tyto zdroje uvádějí, že prezident Vladimir Putin je poprvé otevřený myšlence příměří, což by představovalo kompletní zastavení všech bojových aktivit na frontě. Tento krok by znamenal významný obrat v probíhajícím konfliktu. Podle těchto informací jsou američtí představitelé stejného názoru a potvrzují, že Putin již dříve, konkrétně na podzim roku 2022, vyslal návrhy na dohodu o příměří. Toto prohlášení naznačuje možný posun v diplomatických jednáních a otevírá cestu k potenciální stabilizaci situace v konfliktní oblasti. 

"Tato nevýrazná úvodní fáze konfliktu, o které se dosud veřejně nemluvilo, nastala po tom, co Ukrajina zaznamenala vítězství nad ruskými vojenskými silami na severovýchodním území své země. Podle dostupných informací Putin naznačil svou spokojenost s územím, které Rusko obsadilo, a vyjádřil ochotu k uzavření příměří."

Je zjevné, že v důsledku invaze a obrovských ztrát na lidských životech dochází k rozkladu ukrajinského vedení a společnosti. Nedávno představitelé Kyjeva otevřeně přiznali, že čelí významným problémům v oblasti zásobování vojenskými silami a munici. Tato situace poukazuje na vážné problémy, kterým Ukrajina v současné době čelí, a zdůrazňuje nezbytnost hledání řešení pro stabilizaci a obnovu země.

Skutečnost je ovšem taková, že ruská společnost v současnosti pravděpodobně čelí hlubokým zlomům a nejistotám, i když tyto aspekty nejsou na první pohled zjevné. Nespočet matek, otců, rodin i přátel prožívá období smutku a truchlí, zatímco se vyrovnávají se ztrátou svých blízkých, kteří padli v boji. Podle konzervativních odhadů, založených na údajích dostupných z poloviny léta, padlo ve válce nejméně 50 000 ruských vojáků. Přestože američtí představitelé uvádějí, že počet obětí dosahuje statisíců, existují vážné důvody, proč tyto údaje zpochybňovat. Tato situace přináší do životů mnoha lidí nejen smutek, ale i otázky ohledně budoucnosti a morálních dilemat souvisejících s válkou. 

Rozhořčené rodiny vojáků, kteří padli v boji, se stávají stále častěji epicentrem malého, avšak stále více patrného ruského protiválečného hnutí. Tento trend naznačuje rozšířené a tiché společenské znepokojení, které se týká aktuálního směřování konfliktu na Ukrajině. Tito lidé nechtějí, aby se konflikt na Ukrajině transformoval v ruskou „nekonečnou válku“. Existuje oprávněná obava, že tato nespokojenost se může projevit mnohem otevřeněji a intenzivněji, což ilustruje následující případ. Bývalá televizní novinářka Jekatěrina Duncová byla v sobotu vyloučena z možnosti kandidovat proti prezidentu Vladimiru Putinovi v nadcházejících volbách v březnu příštího roku. Videozáznam z jednání ústřední volební komise odhalil, že její členové jednohlasně rozhodli o zamítnutí kandidatury Duncovové. Měla v úmyslu kandidovat s programem zaměřeným na ukončení války na Ukrajině a na osvobození politických vězňů.

Tento akt diskvalifikace byl rychle využit kritiky prezidenta Putina jako zřejmý důkaz toho, že v nadcházejících prezidentských volbách, které se konají poprvé od začátku 22 měsíců trvajícího konfliktu, nebude osobám s autentickými opozičními názory umožněno vyzvat Putina. Tito kritici označují volby za neférové a manipulativní, s předem daným výsledkem.

Navíc, podle nedávné zprávy v New York Times, která se zabývá údajnou Putinovou nově objevenou ochotou k seriózním jednáním, se objevují další otázky týkající se pravosti a účinnosti takových diplomatických kroků. Tato zpráva přispívá k rozšíření debaty o současných politických a mezinárodních strategiích Ruska.

Opakovaný zájem prezidenta Putina o dosažení příměří lze považovat za názorný příklad jeho strategie, která se vyznačuje oportunismem a improvizací, a to především v soukromých jednáních o válce. Rozsáhlá řada rozhovorů s Rusy, kteří jsou s Putinem dlouhodobě obeznámeni, a s mezinárodními činiteli, kteří mají hlubší vhled do fungování Kremlu, odhaluje vůdce, který se snaží navigovat v situaci tak, aby minimalizoval rizika a zachoval si flexibilní možnosti v konfliktu, který se protahuje déle, než bylo původně očekáváno. Přestože Putin veřejně vystupuje s ostrou a výbušnou rétorikou, ve své soukromé komunikaci dává najevo snahu o vyhlášení vítězství a posun ve svých plánech.

Jeden vysoký mezinárodní představitel, který se na podzim setkal s nejvyššími ruskými činiteli, sdělil: "Putin tvrdí, že 'jsme připraveni jednat o příměří'." Tato výpověď naznačuje, že Rusko si přeje udržet svou současnou pozici na bojišti, aniž by docházelo k dalšímu postupu. Tato strategie a Putinovy postupy odhalují komplexní přístup Ruska k současnému vojenskému konfliktu a jeho diplomatickým snahám.

Je proto velmi pravděpodobné, že prezident Putin se bude muset vyrovnat s narůstajícím tlakem ze strany vysoce postavených činitelů z Kremlu, aby přivedl vojenské operace na Ukrajině k závěru. Tento tlak je zvláště výrazný v souvislosti s tím, že oblasti jako Doněcká, Luhanská, Chersonská a Záporožská již byly oficiálně prohlášeny za integrální části Ruska, nad kterými se udržuje pevná vojenská kontrola.

Přesto je nutné poznamenat, že ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj konzistentně odmítá možnost jednání s Moskvou, jakkoli často je tímto dotazem konfrontován v médiích. Přestože připouští, že ukrajinské síly čelí na bojišti určitým obtížím, stále odmítá myšlenku vstoupit do jednání o příměří s Ruskem, dokud bude Putin v úřadě. Tento postoj Zelenského zdůrazňuje komplikovanost situace a nutnost najít řešení, které bude vyhovovat oběma stranám, a zároveň reflektuje složité mezinárodně-politické vztahy v kontextu ukrajinského konfliktu.

A to je pro dnešek vše

Doufám, že jste si Vánoce užili, Ježíšek byl bohatý a bramborový salát se povedl. Mimochodem... všimli jste si toho, že ačkoli většina jižanských národů konzumuje víno denodenně, dožívají se vyššího věku než země, kde se nepije? V telce běžela "Ad Astra", když jsem dopisoval Střípky, tím mi udělali asi největší radost. Tak se mějte, napište co vám přinesl Ježíšek a užívejte svátků a volna.